Čalounění: Preciznost a kvalitní ruční práce

Čalounění je naše doména. Ruční práce, která stojí na řemesle, přesnosti a důrazu na detail od výběru materiálu až po poslední steh. V RIMu ji bereme jako klíčovou součást kvality našich produktů: aby křeslo nebo židle nejen dobře vypadaly, ale také dlouhodobě obstály v každodenním provozu.

O tom, jak vzniká komfort „zevnitř“, jaké materiály dávají smysl pro různé typy sezení, proč někdy říkáme i „ne“ a proč udržitelnost není jen o potazích, ale i o procesech, životnosti a opravitelnosti, mluví v následujícím rozhovoru Marek Kopeček, vedoucí naší čalounické dílny. Precizní proces, ověřené postupy a tým zkušených lidí – to je základ, na kterém stavíme každý kus.

Marku, jaké jsou hlavní materiály, které používáte při čalounění našich výrobků?
Používáme převážně textilní materiál, který může být různého druhu. Pro čalounění otočných židlí je požadován hladký, snadno udržovatelný a trvanlivý potah. Pro softové výrobky jsou požadavky spíš estetické a působící komfortně. Tyto materiály mají mnohdy menší nároky na oděr, ale důraz na design. Určitě nesmím zapomenout zmínit speciální omyvatelné materiály, potahy odolné vůči běžným čistícím prostředkům do lékařských prostor, materiály s obsahem stříbra s antibakteriálními vlastnostmi nebo v neposlední řadě veganské i přírodní usně.

Jak zajišťujete kvalitu a preciznost v každém kusu, který vyrábíte?
Máme nastaven proces důkladného zaškolení pracovníka, standardizování pracovních postupů, investujeme do obnovy strojního vybavení. S vývojovou dílnou máme nastavený proces postupu při zjištění neshody. Evidujeme interní záznamy, které nám slouží k přesnému zajištění dat a následně odhalení kořenových příčin zjištěných neshod na kvalitě výrobku.

Jak se vyrovnáváte s požadavky zákazníků na individuální úpravy?
Postupem času se těchto požadavků opravdu objevuje čím dál více. Zákazníci více dbají na celkový dojem interiéru a chtějí se lišit. Setkáváme se s různými požadavky, a pokud je to v našich silách snažíme se vyhovět. Ne vždy to však jde. Musíme říct ne, pokud zákazník požaduje nevhodný potahový materiál. Máme nastaveny již zmíněné standardy kvality a pokud vyhodnotíme, že by výsledek nebyl stroprocentní, musíme o tom zákazníka informovat. Jsou tu však také výzvy, které jsme zvládli. Např. křeslo Winx s výšivkou pro Filmový festival. Čalounili jsme zákazníkovi výrobky ve vlastní kůži, pracovali s perforovanou kůží nebo si vzpomínám na zakázku se speciálním lepidlem, které odolá vysokým teplotám. Dnes nejběžnějším požadavkem oproti standardu jsou barevné kombinace. Ty plníme v podstatě na denní bázi.

Jak se vaše čalounická dílna vyvíjela v průběhu let?
Nejdynamičtější změny u nás proběhly v posledních deseti letech. Největší změnou bylo pořízení jednovrstvého cutteru. Na šicí dílně došlo k celkové obměně šicích strojů a nakoupení nových speciálních. Samotná čalounická dílna prošla kompletním stěhováním do nově přistavené haly včetně nové lepírny. Při této změně byly zprovozněny čalounické lisy, které dlouhou dobu ležely ladem. Změnila se i manipulace s materiálem a samotná dostupnost materiálu ve skladu díky manipulačním klecím a nově vzniklému prostoru skladu určenému výhradně čalouníkům. Změnou prošla evidence operací díky čárovým kódům a možnost používat tablety místo ručního vypisování zadané práce. Změn je hodně, protože se snažíme vytvořit co nejlepší pracovní podmínky pro naše zaměstnance.

Jaké trendy v designu a materiálech sledujete v současnosti?
Velkým trendem je z pracoviště a veřejného prostoru vytvořit pěkné a příjemné prostředí. Toho je možné docílit větší variabilitou výrobků, barevností a použitým materiálem. U otočných židlí převládá barva černá a šedá, ale u softu je to už veselejší. Protože i barva vybavení má vliv na to, jak se v zasedačce budeme cítit nebo jak rychle nám uteče čekání u lékaře. Také je čím dál běžnější použití materiálů s příběhem, například z recyklovaných materiálů. Více než kdy dřív se dostává do popředí téma udržitelnosti a ekologie.

Udržitelnost a ekologické materiály – jakou roli hrají ve vašem čalounickém procesu?
Je jasné, že dnešní čalounění se nevrátí do doby, kdy se používaly výhradně přírodní materiály jako surové dřevo, kovové pružiny, africká tráva nebo koňské žíně či u dražších výrobků kapok. Je dobré, že se společnost touto problematikou zabývá, protože už od 40. let minulého století začaly přírodní materiály nahrazovat víc a víc průmyslově zpracované plasty. Jak v podobě konstrukčního řešení, tak postupně i v pružících a kypřících vrstvách, a v neposlední řadě i u potahového materiálu. Je to pochopitelné a šlo to ruku v ruce s celkovým trendem doby. Ta se zrychlovala a měnil se díky materiálům i design.

V posledních letech však stoupá zájem o téma udržitelnosti. Máme možnosti, u kterých lze používat recyklované materiály u plastů i dřevěných prvků. Určitě lze využít ekologičtější lepidla a potahy s podílem recyklátů nebo přírodních materiálů. Ale samotná ekologie není jen o výrobku. Je potřeba pracovat systematicky, aby byla dlouhodobě udržitelná. Třídění odpadů je dnes už běžným standardem. Následuje minimalizace vzniklého odpadu. V tom nám na stříhací dílně pomáhá cutter, který dovede ve většině případů mít menší prostřihy než ruční stříhání. Jde i o investici do strojního vybavení, takže i naše moderní šicí stroje mají nízkoenergetické servomotory a LED osvětlení. I automatický odstřih nití u šicího stroje je z dlouhodobého hlediska snížení odpadu. Máme nastaveno cca 1 cm nitě, zatímco u ručního odstřižení to bývalo v řádu několika centimetrů.

U samotného čalounění je v průmyslové výrobě těžší nastavit ekologické procesy. Bohužel disperzní lepidla nebo lepidla se sníženým množstvím rozpouštědel nejsou vždy vhodná a nesplňují požadavky. Disperze má nevýhodu hlavně v delší době odpaření nosiče kterýmžto je voda. U rozpouštědlových lepidel s nízkým obsahem nosiče, kterým je v tomto případě rozpouštědlo, dochází k vyšší hustotě a tím pádem k horší manipulací při nanášení.

Udržitelnost se zabývá se i finanční stránkou a samotnou životaschopnosti procesu. Je dobré vědět, jak se materiál po skončení životnosti bude dát využít nebo zlikvidovat. Vyrobíme židli, ale rovnou přemýšlíme nad tím, zda po čase půjde přečalounit, kolik nových materiálů budeme muset použít atd. Možná v dnešní konzumní době je těžké myslet na to, že bychom si měli nechat něco opravit místo vyměnit za nové. A to je právě ten ekonomický pohled, kterým se u udržitelnosti musíme také zabývat. Všem nám je jasné, že nic není na věky. Ale uznejme, že v tomto směru se máme hodně co učit od našich předků. Je skvělé. že se touto problematikou naše společnost již delší dobu zabývá a věřím, že se dál budeme zdokonalovat a vzdělávat v tomto oboru.

Co pro vás znamená vidět hotový výrobek, který prošel vašima rukama?
Za každým výrobkem vidím proces, kterým prošel. Vidím za ním práci zaměstnanců, kteří se na něm podíleli. Odbornost a zručnost našich lidí, také preciznost v detailech a celkový dojem. Dnes se už nepodílím na samotné výrobě, takže rukama mi výrobky neprochází. Mám však dobrý pocit, když se naše výrobky líbí zákazníkům, když se ke mně donese chvála na použité materiály nebo samotné zpracování. Pěkný výrobek, nedělá jen samotné čalounění, ale i dobrý design, použité materiály a celková připravenost pro výrobu. Takže by se dalo říct, že za každým výrobkem můžeme vidět celý kolektiv firmy Rim, protože všichni máme svůj podíl na každém hotovém výrobku.